85 = 3 500 000 000

15.05.2014 09:49

Tři projevy tří špičkových reprezentantů ekonomické, politické a duchovní moci se protínají v ohnisku, které bychom očekávali u revolučních vizionářů či nebezpečných snílků…
Čtěte dále

85 = 3 500 000 000

Tři projevy tří špičkových reprezentantů ekonomické, politické a duchovní moci se protínají v ohnisku, které bychom očekávali u revolučních vizionářů či nebezpečných snílků…

(Ne)rovnice z titulku nemá snadné řešení. Odkazuje na zprávu organizace Oxfam, podle níž 85 nejbohatších lidí vlastní stejně velký majetek jako chudší polovina lidstva. Příznaky choroby jsou zjevné, teď jen stanovit diagnózu a zvolit odpovídající léčbu.

Nedávno se o to pokusily hlavy tří vlivných institucí – „šéfové“ světových financí, poslední supervelmoci a katolické církve. Ředitelka Mezinárodního měnového fondu, americký prezident a nový papež oslovili své publikum. Společným jmenovatelem (kromě „povinné“ starosti o planetu) je prohlubující se nerovnost a její zničující dopad na společenský smír.

Malá ochutnávka. Tipněte si autora následujících „buřičských“ řádků: „Dokud se radikálně nevyřeší problémy chudých odmítnutím absolutní autonomie trhů a finančních spekulací a odstraněním strukturálních příčin nerovnosti, nevyřeší se problémy světa a v posledku žádný problém. Nerovnost je kořenem sociálního zla.“ (Odpověď najdete na konci článku.)

SWOT analýza světa

Dáma má přednost. Šéfce MMF Christine Lagardeové visely na rtech při výroční přednášce na londýnské radnici Guildhall nejen elity finančního světa. Její analýza hrozeb a šancí globální civilizace je opřena o fakta a trendy, vyztužena statistickými procenty a nadlehčena nadčasovými myšlenkami. Hutný obsah zabalila autorka do kultivované formy. Výklad ozdobila bystrými postřehy bez intelektuálských exhibicí, historickým i lidským nadhledem.

Svět se integruje a současně rozpadá, přes pokrok technologií si přestáváme rozumět. Ekonomické a digitální propojování je provázeno mocenskou disharmonií; každý hlas globálního chóru chce (a má právo) být slyšen. Digitální revoluce rozvibrovala svět podobně jako zlomový nástup moderní průmyslové společnosti, jehož tragické důsledky (válka - Krize - válka - krize - ?!) si letos připomínáme. Jsme připravenější než před sto lety?

Ekonomické udržitelnosti (zůstat silní i při zpomalení – natož zastavení – růstu) brání tři protiproudy dlouhodobých trendů: demografická exploze, vytěžování přírody („klimatické křeče“) a rostoucí příjmová nerovnost, která hrozí „potrhat jemnou tkáň, jež drží naši společnost pohromadě“. Lagardeová jde ještě dál, když upozorňuje, že růst bez přívlastků nestačí; potřebujeme „inkluzivní růst“ – vylučování jakékoliv „menšiny“ strhává do propasti všechny. Finanční systém musí znovu „sloužit produktivní ekonomice, ne sám sobě“, dodává žena stojící v čele „hasičského sboru“ globálního kapitalismu, jak bývá Mezinárodní měnový fond nazýván. Požáry nerespektující hranice nelze hasit než společně. Spolupracujeme jako „globální rodina“ nebo spíš hloubíme zákopy? Otázka pro vrcholné politiky…

Sny a noční můry Ameriky

Barack Obama má starosti. Letošní Poselství o stavu unie přednesl muž unavený z domácích půtek s kongresmany a ústupových bojů na zahraničních frontách. Ani v žebříčcích kvality života si jeho Spojené státy nevedou dobře. Nedaří se zastavit násilí (odvrátit „další tragédie“, řekl prezident v narážce na častou střelbu), zlepšit školství a zdravotní péči. Nadto se dál rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými Američany.

Rostoucí nerovnost snižuje šance postoupit na společenském žebříčku. Právě Amerika –založená na odvaze využít příležitosti a vypracovat se vlastním přičiněním – je toho dokladem. Zákony nikomu nebrání stoupat vzhůru. Ne každý na to ale „má“. „Vzestupná mobilita se zadrhla,“ přiznal Obama. Americký sen zkrátka není pro všechny.

Po čtyřech letech růstu jsou přitom zisky firem a ceny akcií tak vysoko jako skoro nikdy dříve, pokračuje Obamův projev. „Průměrné mzdy se však téměř nehnuly. Nerovnost se prohloubila. ... [I] při ekonomickém oživení pracuje příliš mnoho Američanů více než dříve, jen aby se uživilo, … a příliš mnoho jich nemá vůbec žádnou práci. ... Naším úkolem je tyto trendy obrátit,“ volá proti větru nejmocnější muž světa. Navrhuje zvýšit minimální mzdu, podpořit střední třídu, drobné střadatele a malé podnikatele. Plánovaná opatření jsou nákladná, kontrují opoziční republikáni. Nenápaditá levicová rutina, dodávají pozorovatelé.

Vizionáře Obamu vystřídal Obama pragmatik čelící odporu Kongresu a nespokojené veřejnosti. Že by stopa, kterou zanechá v dějinách, byla nakonec jen symbolická? Věřme, že ne – na „obracení trendů“ bude třeba každé politické ruky. Práce je v tomto směru „jako na kostele“. Leda že by se někdo přimluvil u vyšší moci…

Křesťanské varování

Papež František má co říci – nejen svým katolíkům. Zprávy o stavu církve, takzvané apoštolské exhortace (výzvy) vydávají i papežové. Na začátku svého pontifikátu publikoval exhortaci pod názvem Radost evangelia (Evangelii gaudium) také papež František. Píše srozumitelným jazykem přístupným i laikům, kterým misijní poslání církve – jemuž je věnována většina z více než stovky stran –, nic neříká.

Ne všechny kapitoly vyznívají tak „radostně“ jako titul. Papežovo „programové prohlášení“ nepotěší zejména apoštoly liberalismu. „Nemůžeme už důvěřovat ve slepé síly a v neviditelnou ruku trhu,“ píše František bez okolků. „Růst spravedlnosti vyžaduje něco víc než ekonomický růst, třebaže jej předpokládá, vyžaduje rozhodnutí, programy ... a specifické procesy zaměřené na lepší distribuci příjmů, na vytváření pracovních příležitostí, integrální podporu chudých, která bude přesahovat pouhé sociální zabezpečení. Jsem dalek návrhů nějakého nezodpovědného populismu, ale ekonomie se už nemůže utíkat k opatřením, která podávají nový jed, jako když se chce zvýšit rentabilita omezováním trhu práce, což vede k dalšímu vyřazování lidí,“ hřímá papež. (Komentátoři vysvětlují urputnou Františkovu starost o nápravu „věcí lidských“ vlivem tzv. teologie osvobození, která má kořeny v Latinské Americe, odkud nový papež pochází.)

Našim čtenářům připomene exhortace svou dikcí práce Tomáše Halíka. Ekonomům a byznysmenům doporučme ke čtení článek 206, v němž autor charakterizuje ekonomii jako o umění řádně spravovat společný dům, jímž je celý svět. (Text viz závěr článku.)

Rovnice nerovnosti

Tři vrcholné zástupce našeho světa spojuje úsilí zmírnit napětí mezi ekonomií a společenským, obecným dobrem. Je nápadné, jak souhlasně hovoří o „sociální dimenzi evangelní zvěsti“, „sociální odpovědnosti všech hráčů globální ekonomiky“ či „zmírnění sociální nerovnosti“. Nerozněcují přitom závist vůči úspěšným, jak bývá kritikům západní civilizace podsouváno. Oslovují nejen křesťany, politiky, ekonomy, ale ve druhém plánu i nás ostatní – občany světa. Mají moc zasahovat jako antická božstva (papež František promine) z vrcholu finančního, politického a duchovního Olympu do pozemských záležitostí.

Zajímavé je i „lidské“ srovnání. Působí-li Lagardeová spíše odtažitě a vítězí analytickým intelektem a šarmantním francouzským přízvukem, papeže Františka provází aura skromného pastýře a jeho text je přes svou naléhavost překvapivě čtivý. Obama nemládne, ale odepsat ho jako vyhaslou kometu by bylo předčasné.

Ačkoli jsou z titulu svých „funkcí“ spíše vpravo, poukazem na relativní zbídačování vytěžují levicovou agendu. Výzvy („nový multilateralismus“, „nové příležitosti“, „nová etapa evangelizace“) ovšem nejdou za rámec systému. „Jak zachránit kapitalismus před kapitalisty“ dnes ostatně řeší i slovutní ekonomové a sociologové.

„Máme sochu Svoboda, nikoli sochu Sociální spravedlnosti. Tento svět však nedává přednost svobodě, ale jistotě a rovnosti,“ zaznělo nedávno z tábora amerických konzervativců. Svoboda ale není cílem o sobě. Nerovnost navíc ohrožuje demokratické pořádky. Až si oligarchové koupí i politický systém, bude už pozdě. Cesta od vylučovacího modu „svoboda nebo rovnost“ ke způsobu slučovacímu „svoboda a rovnost“ je evoluční a plná paradoxů.

Závěrem se vraťme k nerovnici v titulku. Co nastane, dospěje-li ta méně šťastná polovina lidstva do bodu zvratu? Co bude s námi, kteří jsme zatím „uprostřed“ mezi oběma extrémy spolu s ostatními 3 499 999 915 lidmi? Udržet vše v rovině řízené evoluce nebude snadné. A jací lékaři a s jakou léčbou přijdou pak?

Záznam přednášky Ch. Lagardeové:  (http://www.youtube.com/watch?v=G4p0UeduHMw).
Poselství B. Obamy o stavu unie: http://www.youtube.com/watch?v=wAQwBn36kzU
Český překlad exhortace Evangelii gaudium (ze španělštiny): http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19154

Pointa k citátu z úvodu: žádný neomarxistický antikrist, nýbrž  „papež globalizace“ jest jeho autorem...

PhDr. Karel Helman Ph.D.
vedoucí Katedry jazyků a společenských věd SVŠES