Čí je Krym?

Zahraniční událostí poslední doby, plnící stránky světových, ale i českých médií, je dění na Ukrajině a situace v souvislosti s Krymem. Zejména dění na tomto poloostrově v Černém moři vyvolává řadu otázek i emocí.

Na Krymu se 16. března 2014 uskutečnilo referendum. Uvádí se, že v referendu  bylo 96 % odevzdaných hlasů pro odtržení od Ukrajiny.

V návaznosti na  konání referenda se již 17. března  Parlament autonomie na Krymu přejmenoval na Státní radu Republiky Krym, vyhlásil formálně nezávislost a státní suverenitu poloostrova a následně požádal Rusko o přijetí¹ do Ruské federace. Dne 18. března 2014 byla podepsána rusko-krymská smlouva², na základě které se stal Krym součástí Ruska. Smlouva byla schválena oběma komorami ruského parlamentu, proti připojení poloostrova se postavil jen jeden poslanec dolní komory. Dne 21. března 2014 ruský prezident Vladimír Putin³ ratifikoval smlouvu o připojení Krymské republiky a města Sevastopol k Rusku. Počet subjektů Ruské federace se tak zvýšil z 83 na 85. Jak tento vývoj hodnotit z hlediska mezinárodního práva?

USA, Evropská unie i další státy byly proti referendu na Krymu. Již 15. března 2014 proběhlo hlasování v Radě bezpečnosti OSN o návrhu rezoluce⁴, která vyzývá státy neuznat výsledky referenda na Krymu. Návrh rezoluce potvrzoval „suverenitu, nezávislost, jednotu a teritoriální integritu“ Ukrajiny. Pro rezoluci hlasovalo 13 států, jeden se zdržel – Čínská lidová republika a Rusko, jako stálý člen Rady bezpečnosti, hlasovalo proti. Hlas proti, i jen jednoho ze stálých členů Rady bezpečnosti (dalšími stálými členy jsou USA, ČLR, Francie a Velká Británie), se označuje za tzv. veto a rezoluce Rady bezpečnosti nemůže být z tohoto důvodu schválena. To se také stalo v tomto případě.

Následně po uskutečnění referenda na Krymu vyhlásila Evropská unie a USA sankce vůči konkrétním osobám v souvislosti s ukrajinskou krizí a děním na Krymu. Sankce začaly odepřením víz a zmrazením účtů vůči konkrétním osobám. Konkrétně se jednalo o 13 ruských občanů a osm Ukrajinců. Brusel a Washington, které krymské referendum považují za neústavní a nelegitimní, zároveň upozornily, že další opatření budou následovat⁵. Uzavření smlouvy a postup Ruska bylo USA, státy EU a dalšími označeno za anexi. Na jednání summitu o jaderné bezpečnosti v Haagu zopakoval 25. března 2014 americký prezident  Barack Obama⁶, že USA neuznávají krymské referendum ani ruskou anexi poloostrova a jsou znepokojeny ruským tlakem na Ukrajinu. Dále uvedl, že hospodářské sankce proti Rusku budou zavedeny, i kdyby to západní státy mělo poškodit.

Pokud jde o právní hodnocení, referendum na Krymu  skutečně neproběhlo v souladu s ústavou Ukrajiny a je tudíž z tohoto hlediska neústavní. Problematická je rovněž přítomnost neoznačených ozbrojenců v době konání referenda. Ruský prezident Putin vždy popíral, že by na Krymu působily jiné ruské jednotky než Černomořská flotila a popíral, že by vojáci v neoznačených uniformách byli ruští. V tomto směru je otázkou, zda je přípustné jednostranné odtržení, tzv. secese části území od jiného státu. V této souvislosti je možné citovat z posudku Mezinárodního soudního dvora (MSD) ve věci Kosovo z roku 2010. Podle  vyjádření MSD „v žádném případě však praxe států jako celku nenaznačuje, že akt vyhlášení nezávislosti byl považován za něco, co je v rozporu s mezinárodním právem“ ⁷. Dále v souvislosti s Kosovem MSD konstatuje, že obecné mezinárodní právo neobsahuje aplikovatelný zákaz vyhlášení nezávislosti. Proto dochází k závěru, že vyhlášení nezávislosti Kosova ze 17. 2. 2008 neporušilo obecné mezinárodní právo⁸.  Za protiprávní⁹ však MSD považuje případy, kdy protiprávnost připisovaná vyhlášením nezávislosti vyplývala nikoli z jednostranné povahy těchto prohlášení jako takových, ale ze skutečnosti, že byly nebo by mohly být spojeny s protiprávním použitím síly nebo porušením norem obecného mezinárodního práva, zvláště kogentní povahy. Takováto jednání byla odsuzována rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Pokud jde o Kosovo MSD dále  uvedl, že „autoři vyhlášení nezávislosti nejednali jako jedna z Dočasných institucí samosprávy, ale spíše jako osoby, které jednaly společně jako představitelé lidu Kosova mimo rámec přechodné správy“¹⁰. MSD tím chtěl vyjádřit, že tak nebyla porušena příslušná rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999.

V případě Krymu je otázkou zejména to, jaká je úloha Ruska v souvislosti s referendem, zda neoznačené síly  jednají fakticky v zájmu a na pokyn Ruska. V tomto směru lze uvést, že Ruský prezident na setkání¹¹ s nově povýšenými důstojníky dne 28. 3. 2014 ocenil ruské jednotky, když řekl, že krymské události předvedly „kvalitativně nové možnosti“ ruských ozbrojených sil i vysokou morálku jednotek. Profesionalita ruských vojáků podle Putina umožnila „vyhnout se provokacím a nepřipustit krveprolití“, jakož i zajistit podmínky pro „svobodné uspořádání referenda“ o připojení Krymu k Rusku. Podle komentátorů i toto vyjádření ruského prezidenta je však považováno za opatrné a nelze je brát jako otevřené potvrzení nasazení jiných ruských vojáků než těch z flotily¹².  V každém případě podezření na ruský vlivu v souvislosti s referendem je značné. Otázkou je i urychlené konání referenda na Krymu. Pokud Rusko mělo za to, že jsou Rusové žijící na Krymu ohroženi, mělo se z hlediska pravidel mezinárodního práva o pokojném vyřizování mezinárodních sporů snažit řešit tyto otázky jednáním s Ukrajinou. Výsledkem by mohla být i dohoda o konání referenda.

Pokud považujeme referendum na Krymu zejména z důvodu úlohy Ruska za protiprávní, potom celkem logicky i následně uzavřená Smlouva o připojení Krymu k Rusku by byla uzavřena v rozporu s mezinárodním právem. Znamenala by zásah do osobnosti jiného státu, v tomto případě Ukrajiny. Rusko by popřelo pravidla o územní celistvosti a politické nezávislosti státu, která jsou nedotknutelná, jak je vyjádřeno v čl. 2  Charty OSN. Pokud jde o vývoj na Krymu je třeba poznamenat, že zejména případ Kosova, včetně nerespektování územní celistvosti státu, je vzorem, který Rusko následovalo.

Lze uzavřít, pokud má mezinárodní společenství zájem na důsledném dodržování pravidel o územní celistvosti a politické nezávislosti států, nemělo by přistupovat k tomuto pravidlu účelově, když se to hodí, ale důsledně jej respektovat  ve všech případech, což se bohužel v praxi neděje.

Následující období ukáže, jaký bude vývoj, pokud jde o Krym. Americký prezident Barack Obama vyjádřil¹³, že ruský zábor Krymu není hotovou věcí, protože světové společenství ruskou anexi neuznává. V této souvislosti je možné poznamenat, že právní a faktický stav nejsou vždy v souladu. Existují tzv. de facto režimy, tj. různé  útvary mající určité znaky státu, které vznikly často i na základě porušení mezinárodního práva, včetně použití ozbrojené síly. Fakticky tyto útvary existují i desítky let. Jako příklad je možné uvést tzv. Severokyperskou tureckou republiku, která vznikla jako důsledek vojenského zásahu  Turecka (člena Severoatlantické smlouvy) na Kypru v roce 1974. Severokyperská turecká republika je uznávána jen Tureckem.

doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc.
prorektor SVŠES