Jak odhalit nežádoucích vlastnosti v oblasti kreativního účetnictví?

23.05.2016 11:30

Nikdy si nejste jisti, koho si pouštíte do firmy. Poznáte podvodníka?

 

Čtěte dál

MBTI typologii osobnosti je možné využít v mnoha oblastech, a to jak v pracovních, tak i v osobním životě. Je-li testovaným respondentům správně podána informace o výsledcích testování, může to výrazně přispět ke zlepšení vzájemných vztahů na pracovištích i doma. Vzájemné pochopení pak může pomoci snížit napětí, omezit konflikty, vést k citlivějšímu jednání s druhými a uvědomění si, že se navzájem doplňujeme, potřebujeme a že to, že se jeden od druhého tolik lišíme, má smysl.

Cílem testování není zjistit, kdo je lepší a kdo horší, ale to, proč některé věci děláme neradi a proč nám moc nejdou i přesto, že pro ně máme předpoklady a dokonce i dostatečně rozvinuté schopnosti. MBTI typologie osobnosti nám může pomoci pochopit, proč jsme některými aktivitami přitahováni a proč od jiných utíkáme. Proč máme tendenci některé věci „odfláknout“ a do jiných se vrháme s nadšením.

V každé práci, včetně účetnictví, se můžeme dopouštět chyb a omylů. Některé mohou být způsobené únavou, stresem, nesoustředěností, nepříliš dobrou kondicí a může se jich dopustit naprosto kdokoliv. Horší je ta situace, kdy se omylů dopouštíme z neznalosti – pak bychom měli na svém vzdělání v potřebné oblasti rozhodně zapracovat, nebo si vybrat jinou práci. Ještě horší je však případ, kdy se různých „přehmatů“ dopouštíme záměrně s cílem získat určité výhody.

V účetnictví se tak můžeme setkat s různými typy kreativity, od běžných chyb a nedůslednosti až po krádeže a podvody.

 

Jak poznat a vyloučit z oblasti účetnictví zloděje a podvodníky?

Ideální by bylo, kdyby nejen v této oblasti žádní zloději a podvodníci nebyli. Kdyby existovala nějaká spolehlivá diagnostická metoda, jejíž pomocí bychom mohli z pracovních oblastí tyto „nepovedené kousky“ spolehlivě vyloučit, jistě by se již dávno používala. Nezbývá nám tedy, alespoň prozatím, než se smířit s tím, že se se zloději a podvodníky setkávat budeme a že je i nadále nutné vytvářet bezpečnostní opatření tak, aby snížila rizika na minimum. Ani v případě, že bychom byli schopni diagnostikovat rizikové osobnosti, bychom si nemohli být absolutně jisti tím, že jsme v bezpečí, neboť příležitost dělá zloděje. I poctivý člověk se může dostat do tak zoufalé situace, kdy je schopen krást a podvádět. V případě daňových odvodů dokonce člověk nemusí být ani svou podstatou nepoctivý a přesto se může nežádoucí kreativy dopouštět už jen proto, že považuje některé odvody za nefér či nesmyslně nastavené. V momentě, kdy daňové zatížení poplatníků překročí určitou hranici a stane se neúnosným, troufám si říci, že se budou kreativně snažit téměř všichni. Důležitá tedy není jen struktura osobnosti těch, kteří systém užívají, ale i těch, kdo jej tvoří.

Představme si, že máme účetní firmu a vybíráme si zaměstnance. Chceme, aby naši zaměstnanci byli poctiví, aby ke své práci přistupovali zodpovědně a šířili tak dobré jméno firmy. Chceme, aby svým poctivým přístupem a kvalitní prací pečovali o klienty a šířili dobré jméno naší firmy. Nechceme, aby byli trestně stíháni a vláčeni tiskem za podvody, kterých by se mohli, často i na výslovnou žádost klientů, dopouštět. Nechceme, aby nezodpovědným jednáním zlikvidovali naši firmu a připravili nás tak všechny o práci. Chceme tedy účetního vzdělaného, poctivého, zodpovědného, vytrvalého, trpělivého, spolehlivého ... V tomto případě můžeme pomocí MBTI testování vytipovat osobnost, kterou tento konkrétní druh práce těší a bude se tudíž snažit ji dělat co nejlépe. Na druhou stranu můžeme vytipovat i ty, které to bavit nebude, kdo v tom bude nešťastný, otrávený a znuděný a kdo se bude, spíš než udělat práci dobře, snažit do ní vnést oživující prvky.

 

Jak testovat

Základním vodítkem při vyplňování MBTI testu osobnosti by mělo být, zda je nám předkládaná situace příjemná či nepříjemná. Nehledejme správné a nesprávné odpovědi, nejsou. Nejde o test inteligence ani konkrétních schopností, ale osobních preferencí.

Cílem testování MBTI testem osobnosti by nemělo být jen zjištění, zda se respondent na danou práci hodí, ale i to, zda v ní bude šťastný a v čem se nemusí cítit dostatečně komfortně. To však neznamená, že to, co vnímá jako méně příjemné, nedokáže zvládnout. Pokud je test vyplňován respondentem ve vztahu k sobě samému tak, že je kladen důraz na to, co mu je či není příliš příjemné, dostaneme poměrně reálný obrázek o tom, jak daný respondent vnímá a zpracovává informace, co je pro něj v životě důležité, v čem se cítí spokojený a co může být zdrojem nežádoucího stresu. Naučíme-li se ve výsledcích testu „číst“, budeme schopni odhadnout, jak daného jedince motivovat, jak ho co nejlépe pracovně zařadit, můžeme si „ohlídat“ jeho slabší stránky ve vztahu k práci a jeho silné stránky využít na maximum.

Neodpovídá-li osobnostní typ pracovníka ideální představě o tom, kdo by měl danou práci vykonávat, nemělo by to být důvodem k jeho nepřijetí či dokonce výpovědi. Pro potenciálního zaměstnavatele jde především o ukazatel toho, zda je pro testovanou osobu motivem pracovního výkonu především práce samotná, či zda bude potřeba posílit vnější motivaci ze strany zaměstnavatele například formou slovního hodnocení, povzbuzení, pochvaly apod. Přesto, pokud je mezi prací a osobnostním typem pracovníka zásadní nesoulad, musíme počítat s tím, že nebude v práci spokojen. Může se cítit unavenější, může se nudit a je pravděpodobné, že bude dříve či později pracovní postupy kreativně přetvářet či fluktuovat.

 

MBTI typologie osobnosti

MBTI typologie osobnosti vychází z Jungovy osobnostní typologie, v níž C. G. Jung pracuje s osmi mentálními nástroji, jimiž je každý z nás vybaven. Některé z těchto nástrojů používáme raději, jiné méně. Určují náš pohled na svět, to, jakým způsobem přijímáme a zpracováváme informace, jakým způsobem komunikujeme, odkud čerpáme energii, co je pro nás motivující, co nás uspokojuje, jakým způsobem řešíme problémy, jak vedeme druhé či jak bychom chtěli být vedeni, jak si organizujeme a plánujeme život.

Osm mentálních nástrojů je uspořádáno do čtyř funkčních párů, v nichž má vždy tendenci převládat jedna polarita a druhá je méně vyvinutá.

1. Extraverze – Introverze                                                E – I

2. Smysly (sensing) – Intuice (intuition)                          S – N

3. Myšlení (thinking) – Cítění (feeling)                            T – F

4. Usuzování (judging) – Vnímání (perceiving)              J – P

 

Osobnost je tvořena kombinacemi jednotlivých preferencí (převládajících polarit). Tyto preference jsou sice vrozené, během života se však postupně rozvíjejí. Člověk dává podvědomě přednost takovým aktivitám a situacím, v nichž může uplatnit to, co umí. Proto jsou také lidé určitého osobnostního typu přitahováni takovými profesemi, v nichž mohou uplatnit to, co jim jde nejlépe.

Různou kombinací jednotlivých preferencí vzniká celkem šestnáct osobnostních typů, které můžeme označit čtyřpísmenným kódem. V následující tabulce je uveden čtyřpísmenný kód, dominantní preference a následují další tři preference, které jsou slabší, ale na nichž člověk během svého života pracuje a postupně je posiluje. Dá se říci, že v životě se postupně snažíme pracovat na těch stránkách osobnosti, které sami považujeme za naše slabiny. Nejslabší z uvedených preferencí nejspíš nikdy k dokonalosti nedotáhneme. Ale i přes veškerá zdokonalování nám posílené stránky nikdy nebudou tak blízké jako ty, které jsou nám od narození přirozeně dané. V lidské řeči to znamená, že introvert se může velmi dobře naučit komunikovat, přesto mu odpočinek o samotě bude stále bližší, perceiving typ se také naučí chodit včas a ohlídat si termíny, přesto ho určitá volnost udělá šťastnějším.

Výsledky testu respondenty nehodnotí, neříkají, kdo je horší a kdo lepší, nikoho nedegradují. Žádný typ není lepší než jiný, žádná preference není nadřazená. Preferenci si nemůžeme sami vybrat, je vrozená a neurčuje dokonce ani chování jedince. Jde jen o přirozený sklon přistupovat k různým situacím určitým způsobem.

 

Kdo je kdo

Extraverze (E) – Introverze (I)

Ve společnosti mírně převažují extraverti. Pohlaví nehraje roli. Myersová-Briggsová uvádějí poměr 75 % : 25 % ve prospěch extraverze. Zdroje ze současných výzkumů již uvádějí rozdíl menší.

Často se setkávám s názorem, že introvert se nehodí na pozice, kde je potřeba komunikovat s lidmi. I řada personalistů se domnívá, že do přímé komunikace s klienty se lépe hodí extravert. Extraverze a introverze však neznamenají otevřenost a uzavřenost, jak jsou obecně a mylně chápány, neznamenají ani schopnost a neschopnost komunikovat, což je dovednost, které se lze naučit. V pojetí Junga jsou extraverze a introverze chápány jako způsob, kterým člověk čerpá energii. Extravert čerpá energii z lidí a také jim ji dává. Jeho psychická energie směřuje zevnitř ven a otevřenost se projevuje spíše v postoji k vnějšímu světu. Mívá větší počet kontaktů a vztahů povrchnějšího charakteru, rychleji a snáze nové kontakty navazuje. Je vstřícný, společenský, živý až impulzivní, vyhledává nové situace a změny, může působit bezstarostně a je emocionálně výrazný, dává přednost komunikaci face to face a práci v týmu.

Extravert bude spokojen v zaměstnáních, kde je potřeba rychle jednat, kde může měnit činnosti a jejich rytmus, kde se může realizovat a učit se za pochodu, kde je v kontaktu s mnoha lidmi, může diskutovat, myslet nahlas, být iniciativní, zkoušet nové nápady, pracovat v týmech, ve svižném tempu, se svobodně volenými přestávkami a kde může pracovat na více projektech či úkolech.

Introvert je ve vztahu k vnějšímu světu opatrnější, rezervovanější a drží si odstup. Energii čerpá ze sebe sama. Má potřebu trávit poměrně velké množství času o samotě, jen se svými myšlenkami. Je váhavý, přemýšlivý, spíše odtažitý, raději pozoruje druhé, než by se zapojoval do společné zábavy. Nebývá tak pružný a přizpůsobivý, snadno se soustředí i v rušnějším prostředí. Bývá tichý, emocionálně zdrženlivý, intelektuální, dává přednost malým skupinkám před velkou společností. Introvert je raději ve svém vnitřním světě a mívá sklon stahovat se do sebe. Je pro něj důležitější subjektivní realita než to, co se děje kolem. Introvert mívá méně, zato hlubších vztahů. Raději přenechává iniciativu ve společnosti jiným, své záležitosti řeší raději sám, nedává příliš najevo emoce, spíše píše a čte, než rozmlouvá, což mu dává možnost lépe porozumět a promyslet si odpověď, nepotřebuje se nutně spojovat s jinými lidmi a získávat souhlas, často si vystačí sám.

Introvert bude spokojenější v zaměstnáních, kde může pracovat v klidu a nevyrušován, kde se může soustředit na jeden úkol, kde může mít informace předem, aby o nich mohl přemýšlet, vnitřně je zpracovat a vše prozkoumat, kde může pracovat s jednotlivci či malými týmy, kde může pozorovat, přemýšlet, uvažovat a mít čas na přípravu.

Extraverti mají potřebu být s druhými lidmi. Čerpají z nich energii a jsou společenští. Pokud s lidmi nejsou, začínají se brzy cítit osamělí. Introverti jsou teritoriální, mají kolem sebe rádi prostor, který patří jen jim, přičemž nemusí jít vždy o prostor fyzický. Energii čerpají o samotě činnostmi, k nimž nikoho nepotřebují.

Extraverze a introverze mohou být navenek poměrně nápadné. Ovšem i introvert se dokáže chovat velmi extravertně, vyžaduje-li si to situace a patří-li to k jeho roli. Introverze tedy nemusí být nutně překážkou při veřejném vystupování či v jednání s klienty. Je velmi dobrý pozorovatel a umí trpělivě naslouchat. Je vnímavý a uvážlivý v reakcích. Nemálo výborných herců jsou introverti, stejně jako účetních.

Intuice (N) a smyslové vnímání (S)

Různé zdroje uvádějí, že lidí s převažující preferencí S je zhruba 66 % – 75 % a lidí s převažující preferencí N 25 % – 35 %.

Tyto funkce vystupují do popředí v momentě, kdy se dostáváme do situace, která je pro nás nová, nezvyklá, kterou jsme nečekali a nemohli ji naplánovat. Jde o způsob, kterým shromažďujeme informace a bereme věci na vědomí.

Lidé s preferencí S reagují na to, co jim zprostředkovávají jejich smysly – co vidí, slyší, cítí, čeho se dotýkají. Přijímají věci tak, jak jsou. Bývají praktičtí, sbírají fakta a věří jim. Spoléhají se na zkušenost, ať už vlastní či zprostředkovanou. Často čerpají inspiraci v minulosti, hledají návody na řešení situací podobných té, v níž se nacházejí. Lidé s převahou S jsou konkrétní, realističtí, praktičtí, empiričtí a tradicionalističtí. V nových situacích, při řešení nového problému často hledají vzory a návody k řešení, něco známého, podobného nové situaci. Neradi se v takových situacích rozhodují, mají potíže s odhadnutím důsledků do budoucnosti a pociťují napětí. Soustřeďují se raději na současnost, na to, co je důležité právě teď, spíše než na to, co by mohlo být. Rádi používají osvědčené metody a postupy, jsou praktičtí, důležitá je pro ně akce a užitečnost věcí. Pracují vytrvalým tempem s jasnou představou, kdy budou hotovi. Mají smysl pro detail, zřídka se spletou ve faktech a jsou precizní.

S budou spokojenější v zaměstnání, kde mohou uplatnit zkušenost a zavedená pravidla, která jsou náročná na přesnost a péči o detail, kde mohou uplatnit praktické činnosti, případně s postupným vylepšováním, kde mohou pracovat se stejnoměrným výdejem energie.

Pro člověka s preferencí N je mnohem zajímavější, co by mohlo být než to, co je. Zajímají ho více nápady, možnosti a ideje než fakta. Má raději nové problémy, nové situace, nové postupy, nesnáší rutinu. Intuitivní typ na rozdíl od smyslového typu trpí tam, kde je práce přesně strukturovaná s jasně danými postupy a opakující se činností. Pro intuitivní typ je dobrodružstvím objevovat a vymýšlet nové. Rutina ho ubíjí a má tendenci hledat, jak dělat věci jinak, a to i v případě, že to práci nezjednoduší. Hlavně, že to není stále totéž. Často také skáče z jedné činnosti k druhé a má tendenci je nedokončit. To, co je pro ně zajímavé, je proces vymýšlení a objevování. Jsou přesvědčeni, že vše souvisí se vším a sbírají informace ze všech možných oblastí. Jsou zaujati novými objevy a na povrch vyplouvajícími novými souvislostmi, samotný proces zavádění nových věcí do praxe a jejich udržování v chodu už tak zajímavý není. Ke spokojenosti jim postačí fakt, že to funguje, a ztrácejí zájem. Lidé s preferencí N bývají abstraktní (čtou mezi řádky, hledají nová spojení a významy), nápadití, mají rádi znalosti pro ně samé a vyvozují z nich nové poznatky a závěry, nemají problémy s hypotézami, objevují skryté zákonitosti a formulují nové, jsou originální a přitahuje je vše nové. Často pracují v návalech energie, které jsou střídány obdobími klidu, a nevědí, kdy budou hotovi. Nebaví je dělat stále totéž, občas se spletou ve faktech, často přehlížejí detaily a nesnášejí pedanterii. 

Spokojenější budou tam, kde mohou řešit nové a komplikované úlohy, kde je vyžadována intuice a tvořivost, kde se cení inovativní nápad, kde dochází ke změnám, kde není rutinní práce, kde mohou činnost realizovat v návalech energie s přestávkami na oddech. Účetnictví je bude bavit potud, pokud si ho budou osvojovat, tedy v procesu objevování nových informací. Jakmile si osvojí systém a pravidla, je tu riziko, že je začnou kreativně měnit.

Myšlení (T) a cítění (F)

Jde o jedinou funkci, která má souvislost s pohlavím. 60 % žen má preferenci F a 60 % mužů má preferenci T. Celkově je množství lidí s převahou T a F v naší kultuře vyrovnaný.

Jedná se o hodnotící racionální funkce, které nás přivádějí k tomu, jak se věci dějí, a jejichž pomocí se pokoušíme udělat pořádek v našich poznatcích, uspořádat je a zorganizovat. Jde o dva odlišné způsoby rozhodování a zpracování informací.

Lidé s preferencí T jsou logičtí, rozhodují se neosobně, na základě zvážení všech pro a proti. Dávají přednost objektivním postupům bez emocí, jsou racionální. Mají potřebu ujasňovat si věci dotazy, jsou kritičtí, ve snaze pomoci poukazují na to, co není dobré a zapomínají pochválit to, co se povedlo. Pokud jsou přesvědčeni, že mají pravdu, jsou neústupní. Při rozhodování jsou schopni se oprostit od osobních hledisek, a to i ve vlastní neprospěch. Mají tendenci zachovat klid a sebekontrolu i tam, kde jiní bývají rozrušeni. V kritické situaci se soustřeďují spíše na okamžité hledání řešení, což může vyvolat dojem, že „to s nimi nic nedělá“. T je však srovnatelně citlivý s F, jen nedává své city tolik najevo a v kritických situacích je „odsouvá na později“. T nemají problém vyjádřit nesouhlas, jsou přesvědčeni, že k tomu, aby mohli s někým pracovat, ho nemusí zrovna milovat. Pravda je pro ně důležitější než obliba, takže ve jménu pravdy bez problémů obětují i něčí přízeň. Mohou být dokonce udiveni, že tu pravdu druzí nevidí, jestliže je zcela evidentní. Lidé typu T si pamatují spíše fakta než podobu a obličeje a mohou si na vás vzpomenout až po připomenutí konkrétní události či řešeného problému.

Spokojenější budou v zaměstnáních, kde mohou uplatnit logickou analýzu, kde mohou pracovat v diskusích (i v názorových střetech), kde nebude negativně přijímána jejich kritika, kde lze prosazovat vlastní názor a kde odměnou je především dobře vykonaná práce. V tomto smyslu je T pro oblast účetnictví ideálním kandidátem.

Lidé s preferencí F jsou vciťující se, s tendencí rozhodovat se podle toho, jak by se oni cítili v kůži druhých. Bývají soucitní, snaží se brát ohled na to, co by v dané situaci mohli cítit druzí. Jsou schopni přijmout postoj druhých a vyhovět jejich přání, je-li to pro ně důležité. Tolerují a respektují názory druhých, snaží se v nich najít vždy něco dobrého. Jsou vnímaví a citliví ke starostem jiných, v jednání s druhými se snaží najít to, na čem se mohou shodnout. Mají sklon nacházet uspokojení v tom, že druhým mohou udělat radost. Mají však tendenci vyhýbat se situacím, v nichž očekávají negativní reakci, proto mohou mít problém s vytýkáním nedostatků druhým, ale i se snášením kritiky. Občas se mohou ptát, zda se také někdo stará o to, co chtějí oni a propadnout sebelítosti. Z prožívané bolesti mohou i ranit city druhých, což je pak zpravidla zpětně mrzí. Důležitá je pro ně harmonie vztahů, a to v rodině i na pracovišti. Lidé tohoto typu mohou fluktuovat, nejsou-li vztahy na pracovišti z jejich pohledu v pořádku, a to i přesto, že jim po jiných stránkách práce vyhovuje.

Spokojenější budou tam, kde mohou pracovat v souladu s ostatními, kde mohou dělat jiným radost, kde mohou rozhodovat s ohledem na preference druhých, kde nemusí říkat lidem nepříjemné věci, kde mohou projevit svou empatii, kde odměnou je splnění lidských přání a uspokojení jejich potřeb. Ve vztahu k účetnictví tady hrozí riziko, že by mohli podlehnout citovému nátlaku a vyhrožování. Znám z praxe několik případů, kdy feelingové účetní měnily zaměstnání právě proto, že nezvládly nátlak ze strany zaměstnavatelů, kteří je nutili k obcházení předpisů a úpravám účetnictví ve prospěch firmy a v neprospěch státu a zhroutily se.

Usuzování (J) a vnímání (P)

V populaci převažuje preference J (2/3). Dimenze J – P je určující pro volbu způsobu, jakým si lidé chtějí uspořádat svůj vnější svět, jak organizují životy své i druhých. Projevuje se i v tom, zda dávají přednost věcem uzavřeným a rychlému rozhodnutí, či zda mají raději věci v pohybu, neukončené, s možností o nich ještě přemýšlet, měnit je. Obě tyto preference jsou poměrně výrazné a pro ostatní dostatečně čitelné.

Lidé s preferencí J jsou systematičtí, plánující, na úkolech začínají pracovat brzy, jsou metodičtí. J se obvykle rozhodne o postupu, má jasnou představu o tom, kdy s prací začne a kdy ji skončí a ví, kolik energie, peněz, času a dalších zdrojů bude muset investovat. Jednou přijaté rozhodnutí bere jako závazné a totéž očekává od druhých. J se snaží být vždy připraven, počítá s různými variantami a mívá připraven i plán „B“, případně i „C“ či další. Každé situaci, kterou předpokládá, předchází důkladné přípravy, během činnosti má přehled o tom, co se děje a na závěr po sobě vše pečlivě uklidí. Mívají pocit, že neustále na někoho čekají, mají potřebu mít věci na svém místě a jsou přesvědčeni, že by na světě bylo lépe, kdyby všichni dělali řádně to, co mají. Mívají přesně naplánovaný program na celý den a obvykle i vypracovaný seznam toho, co mají udělat a zařídit. Nejšťastnější jsou v momentě, kdy splní úkol a mohou si ho odškrtnout jako hotový. Rádi dělají věci důkladně, dokončují, co začali, a z práce odcházejí tzv. od čistého stolu, tedy v momentě, kdy je vše splněno. Nemívají rádi překvapení, zato mají rádi pořádek. Bývají rozhodní a umí svá rozhodnutí prosadit. Mají tendenci hovořit v infinitivech (to musí být hotovo) a v rozkazovacím způsobu (Vstát! Ticho!), oproti tomu vnímající P častěji formulují pokyny jako otázky (Co kdybychom se do toho pustili hned? Co byste řekli tomu, kdybychom to udělali takto ...?)

Lidé s preferencí J budou spokojenější v zaměstnání, kde je daný harmonogram prací, kde se dodržuje plán, kde jsou věci zařízené a uzavřené, kde není nutné stále věnovat pozornost novinkám, kde si mohou udělat na věci a lidi názor, kde je jasná struktura a uspořádání a kde bude oceněno rychlé rozhodování. Opět ideální kandidát pro oblast účetnictví.

Lidé s preferencí P jsou uvolnění, otevření, mají sklon pracovat až pod tlakem, jsou spontánní, bezstarostní. Pro P jsou stanovené termíny spíše hrubým orientačním bodem. Jakmile se termín dokončení práce blíží, či dokonce již nastal, je to pro ně často signál, že by na úkolu měli začít pracovat. Mají tendenci dělat věci na poslední chvíli. Práci zdánlivě neberou dostatečně vážně a hledají v ní spíše potěšení a prvky hry. Nemají rádi dlouhé přípravy, důkladné plánování, nesnášejí sledování a hodnocení průběhu činnosti ani závěrečný úklid. Nejraději mají takovou práci, která je pro ně současně i potěšením a odpočinkem. Neradi se rozhodují, v procesu rozhodování jsou si jisti spíše tím, co nechtějí. Milují překvapení, vítají změny, s odevzdáním úkolu vyčkávají do poslední chvíle a pak pod časovým tlakem podají maximální výkon. Nesnášejí rutinu, hledají stále nové způsoby, jak dělat věci jinak, jen aby to bylo stále zajímavé. Zatímco J se cítí pod tlakem, dokud se nerozhodne, v momentě, kdy rozhodnutí udělá, se mu uleví, P má tendenci s rozhodnutím vyčkávat do poslední chvíle nebo dokud se věci samy nevyřeší a napětí pociťuje až v momentě, kdy je rozhodnuto, protože pak už nic změnit nemůže.

Na cestě k cíli J postupuje systematicky, naplánuje si každý krok a trpělivě zdolává překážky, P je ochotno vzdát se dosažení cíle, jestliže je na cestě příliš mnoho překážek. Když se mu nedaří, bývá netrpělivý a cítí se zklamaný. P bývají někdy roztěkaní, obracejí často pozornost jinam a může se jim stát, že zapomenou, co chtěli říci, či pro co to šli do té kuchyně. Rádi zkoušejí nové věci, neustálé opakování a stejné činnosti je nudí. Proto se pokoušejí o změny i tam, kde jde třebas jen o maličkosti, jako např. projít trasu do práce rychleji než včera, jet do práce jinou cestou či vyplňovat kolonky ve formulářích odzadu a občas na některou zapomenout.

Lidé s preferencí P budou spokojenější v zaměstnání, kde je potřeba pružnost, kde mohou věci zůstat otevřené pro případné změny, kde je možné nepříjemné úkoly odkládat na později, kde mohou uplatnit zvídavost a nové úhly pohledu, kde dochází ke změnám a kde se mohou rozhodovat na poslední chvíli.

 

Příliš mnoho typů?

Pro zjednodušení se obvykle zpočátku pracuje se čtyřmi základními typy. Každý z nich pak má 4 podtypy.

4 typy pro začátek

Strážci                        SJ

Hráči                           SP

Racionálové               NT

Idealisti                       NF

Strážci a hráči ve společnosti naprosto převažují. Kreativních typů (N), tedy idealistů a racionálů, je daleko méně. Má to svůj smysl, protože N baví kreativa, ale nikoliv realizace, S baví realizace a často nejsou schopni originální kreativy. N určují směr a jsou nositeli pokroku. Bez N by nebyly nápady, vynálezy, nová originální řešení, nebyly by vize a smysluplné cíle. Bez S by se tyto nápady nikdy nerealizovaly.

 

Typy osobnosti přiřaditelné ke stupňům kreativity v účetnictví:

Pokud bychom měli přiřadit k jednotlivým stupňům kreativity v účetnictví odpovídající typy osobnosti podle MBTI typologie, pak bychom museli hledat kreativce, tedy ty, kteří mají v typologii písmenko N. Kreativity v účetnictví se však může v tomto smyslu dopustit každý, protože „příležitost dělá zloděje“ – důležitější roli zde bude hrát behaviorální hledisko, tedy prostředí, v němž byl vychován a k čemu byl výchovou veden. Samozřejmě i silná závist, hostilita a přílišná soutěživost a snaha vyhrát za každou cenu, může člověka dovést nejen k podvodnému jednání. Tyto vlastnosti však pomocí MBTI testů nezjistíme. Podvodů se tedy mohou dopouštět jak N, tak S s tím, že N obvykle vymyslí nový postup a naleznou nové cesty a S častěji zkopírují postupy jiných podvodníků.

 

Nesrovnalost, chyba, opomenutí, neúmyslné zkreslení účetních dat

To jsou omyly, kterých se může za určitých okolností dopustit každý. Roli hraje schopnost koncentrace, únava, zdravotní stav, vztah ke zpracovávanému materiálu apod.

Osobnostně jsou tyto přehmaty bližší lidem, kteří nemají velký smysl pro detail, nesnášejí rutinu, mají tendenci práci nedokončit a nejsou dostatečně pečliví … (NP).

Ještě náročnější bude tento typ práce pro E, pro které je důležitá komunikace a pro něž je náročnější vydržet u samostatné práce vyžadující dlouhodobé soustředění. Budou mít potřebu „odbíhat“ si s někým popovídat a v rušnějším prostředí se častěji nechají strhnout tím, co se děje okolo. Tím se dostáváme k přesnějšímu profilu typu osobnosti dopouštějící se častěji výše uvedených prohřešků – ENP.

 

Úmyslné zkreslení účetních dat, krádež, podvod

V tomto případě již není tak důležitý MBTI profil, ale prostředí, z něhož člověk přišel – to, zda byla během jeho vývoje normou čestnost a poctivost, či zda byl upřednostňován osobní prospěch. Důležité je to, za co byl daný člověk odměňován a trestán a k čemu byl veden.  Svou roli může sehrát rodina, ale také předcházející zaměstnavatel či úspěšnost zaměstnance jak v práci, tak v osobním životě. Rizikovým faktorem může být i vydíratelnost dané osoby a nízká odolnost vůči zátěži. Méně odolní budou v tomto smyslu F, zásadovější a odolnější budou T. To ovšem neznamená, že T pravidla zásadně dodrží, stejně tak je může i zásadně nedodržovat. F se snáze nechá vystrašit a snáze podlehne emocím.

 

Nejméně vhodní pro účetní profese s nejvyšší tendencí chybovat

V případě, že hodnotíme nevhodnost z pohledu náhody a nemluvíme-li o profesionálním podvodníkovi, jehož cílem je okrást všechny o všechno a jehož postupy mohou být velmi pečlivě maskované a promyšlené do detailů, pak nejnáchylnějším osobnostním typem k chybování s tendencí podlehnout vlivu okolností jsou ENFP a ESFP, tedy extrovertní idealisté a extrovertní hráči.

 

Závěr

Ve vztahu ke kreativnímu účetnictví jen těžko pouze pomocí MBTI typologie určíme, kdo bude podvádět, krást, defraudovat a záměrně obcházet zákony a předpisy. Ani v kombinaci s dalším testováním, pohovory a referencemi si nebudeme nikdy jisti, zda si do firmy nepouštíme podvodníka. Podvod můžeme pečlivě naplánovat, můžeme k němu mít prostě příležitost anebo nás k němu může dovést zoufalství a strach.

Díky testování můžeme ale odhadnout, kdo nebude příliš důsledný, pečlivý, dostatečně vytrvalý, trpělivý a přesný právě v této oblasti. Kdo se prostě na účetní práci příliš nehodí, protože v ní nebude šťastný a proto ji nebude dělat pořádně.

Je logické, že lidé podávají nejlepší výkony tam, kde šťastni jsou a kde je to baví. Jen „se najít“.

 

Mgr. Věra Hudečková

 

 

Seznam použité literatury

Čakrt Michal. Typologie osobnosti, volba povolání, kariéra a profesní úspěch. Management Press, 2010. ISBN 978-80-7261-220-8.

Čakrt Michal. Typologie osobnosti, přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. Management Press, 2005. ISBN 80-7261-112-7.

Čakrt Michal. Typologie osobnosti pro manažery, Management Press, 2012. ISBN 978-80-7261-201-7.

Jelínek, Martin, Květon, Petr a Vobořil, Dalibor. Testování v psychologii: teorie odpovědi na položku a počítačové adaptivní testování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3515-3.

 

Internetové zdroje:

http://ografologii.blogspot.cz/2007/11/mbti-typologie.html