Marabu na jedné noze

01.07.2014 18:11

(nad cestou kapely našim srdcím blízké)

Pustit si CD nebo DVD Verkauf-musique vyžaduje jistou odvahu a naladění. Kafku si taky nečteme na dobrou noc.
Kapela má více tváří. Spojuje je autorský a muzikantský rukopis našeho kolegy, prorektora SVŠES, docenta Jana Ondřeje...
Čtěte dále

Marabu na jedné noze (nad cestou kapely našim srdcím blízké)

Pustit si CD nebo DVD Verkauf-musique vyžaduje jistou odvahu a naladění. Kafku si taky nečteme na dobrou noc. Navíc potřebujete pevnou ruku, abyste sáhli po tom správném kotouči. Kapela má totiž více tváří. Spojuje je autorský a muzikantský rukopis našeho kolegy, prorektora SVŠES, docenta Jana Ondřeje.

Dávám přednost původní – hudebně multimediální – tváři. Éra dua Jan Ondřej a Jiří J. Šimeček (alias O. J. Marabu a J. J. Planeta) pod hlavičkou Verkauf-musique začala v roce 2002 a vrcholila v letech 2005 a 2010, kdy vyšla CD a DVD Machen, kaufen, Konsum a první oficiální deska Sein Leben.

Kavárenská burleska

Coby „náplavu“ z venkova mne dráždil snobský odér z „pražské kavárny“. A právě v takovém prostředí – v kavárně Kolíbka v Řeznické ulici – jsem dvojku Marabu-Planeta zažil několikrát v akci. Předváděla tam své kreace pro potěchu zasvěcených, převážně přátel z právnické branže. Prvotní rozpaky – ne nepodobné iniciačním zážitkům nad Plastiky – vystřídala zvědavost.

Očekávání se naplnila na představení Die Maketten v Galerii Doubner na Václavském náměstí před Vánoci 2008. Atmosféru odráží úryvek z recenze, která vyšla ve zpravodaji SVŠES: „[P]rogram začíná videoprojekcí. Za zvuků intrády přecházejí na plátně stíny obou aktérů mezi krabicemi paneláků, na boční stěny promítají meotary šedivé sídlištní scenérie. Marabu v baloňáku, s kytarou na zádech a Planetou po levici sleduje proměnlivé obrazy. Planeta usedá za syntezátor, Marabu svléká kabát, zapíná automatického bubeníka a ušními bubínky vibrují první akordy vazbící kytary. Hudební plochy rozrývá nervní vokál. […] [P]ublikum se noří do akusticko-vizuálního časoprostoru. Obrazové koláže a hudební experimenty se vzájemně umocňují (vrcholem je videosekvence koupelnové etudy v předvánoční skladbě Weinachten Krisis). Intermediální hostinu servírují hráči s minimem prostředků. V závěrečném video-dialogu ‚mluvících hlav’ vystačí s pouhými dvěma slovy (die Makette, die Attrappe) vyštěkávanými proti sobě s furiantskou neústupností v parodii duchamorné akademické disputace. Spor na plátně nemá vítěze - ‚argumenty’ jsou nevyvratitelné - a představení nemá konec, pokračuje v ‚realitě’ a splývá s ní. Diváci neodcházejí, diskutují a posilňují se, pronásledováni oběma slovy-slupkami. Domů si odnášejí poslední autorské DVD (produkované péčí Studia DADA) – závdavek pro nadcházející půst.“ Dvojice Marabu–Planeta se na veřejnosti objevovala jen vzácně. Kromě přátel a známých přitahovaly jejich „kavárenské burlesky“, jak trefně pojmenoval vystoupení V-m jeden z fanoušků, i výtvarníky a jiné „artaře“.

Ovoci takového „artového“ oplodňování jsem přišel na chuť. Hudebně a výtvarně nápadité seance „verkaufů“ nebyly bezduchou recesí. Provokativní podtext mířil proti oběma formám stádnosti – kašírovanému kolektivismu i konzumerskému individualismu. Pamětníkům dietního socialismu á la DDR (viz stroze sekaná němčina) navodily pocit „to už jsem viděl“. Přesáhly i do dnešní společnosti „spektáklu“ a nejrůznějších šidítek (maket), jimiž se obklopujeme. Neskončily ale u prvoplánové kritiky, k níž by mohlo svádět motto prvního projektu („machen, kaufen, Konsum“) či některé slogany (např. „keine Geld, keine Welt“). Zarývaly se pod povrch stereotypů hrozících novými formami reprodukce, unifikace (viz stejnojmenná píseň) a duchaprázdné existence.
Recyklace a opakování sebe sama, k nimž svádí hudební, textařský a obrazový minimalismus, byly současně i nejzrádnější uměleckou pastí, kterou na sebe Marabu a Planeta nalíčili. Zda by v ní uvízli, nevíme. Dvojice se, jak už to bývá, rozešla. Bubeník a klávesista Šimeček se vydal na sólovou dráhu (respektive se vrátil do obnovené formace Toyen navazující na novovlnnou kapelu Letadlo, v níž také působil). Škoda. Chyběl rok dva, aby si projektu všimla kritika – nejspíš v žánru hudebního videoartu. Mohli jsme se dočkat publicity, kterou nemělo nekonformní až kultovní duo příliš širokou. Ojedinělé ohlasy upozorňovaly na inspiraci „vizuální hudbou“ německé avantgardy a hudebním undergroundem. „Pod zem“ převedl značku Verkauf-musique v doprovodu nových posil i dočasně osiřelý kapelník Jan Ondřej.

Místo kávy na pivo

Skupina se již v klasickém obsazení vmáčkla na přeplněnou punkovou scénu. V rockových klubech má šanci častěji vystupovat (poprvé v Carpe Diem na jaře 2010). Konkurence prověřuje její hráčskou kondici a umožňuje navazovat nová muzikantská spojenectví. Žasnu, jaká fluktuace až promiskuita panuje mezi pražskými baskytaristy a bubeníky.

Pátým rokem tedy Jan Ondřej zkouší a koncertuje minimálně se dvěma spoluhráči. Nejstabilnější je obsazení s basistou Milošem Vaculíkem (také Moped a Pink Jaguar) a bubeníkem Petrem Mondíkem. Příležitostně se přidá dříve kmenový kytarista a producent Jiří Charypar (Babalet, Švihadlo, Mama Bubo), s kapelou si na basovou kytaru zahrál absolvent SVŠES Vladimír Václavík (Tazafarou); jednotlivé sestavy jsou k nahlédnutí na http://bandzone.cz/verkauf?at=info.

Za rockovou vozbou se některé hudební finesy raného Verkauf-musique ztrácejí. Přirozeně se změnila aranžmá skladeb. „Spodky“ ztvrdly, pěvecké party jsou ještě expresivnější. Pokud jde o starší čísla repertoáru, která ožívají na dnešních produkcích ve hřmotnějších verzích, do „zlatého fondu“ Verkauf-musique patří temně laděné kompozice Mehr Licht a Endless, humorem kořeněné Žádný kanál a Gentle Killers a jediné dvě skladby s převzatými texty (od básníka Josefa Šimona) –  ikonická píseň Marabu a vztekle vyčítavá Andělům beznaděje. Z novější tvorby vyčnívá heavymetalově syrová Opera a existenciálně tísnivý Alarm! s refrénem „Allein gegen die Angst“ vypůjčeným ze stejnojmenného filmu.

Verkauf není na prodej

Verkauf-musique měla dvě nohy – hudební a vizuální. Dnes stojí jako brodivý pták marabu na jedné. Nostalgická poznámka fanouška, že „neopakovatelná nahodilá poetičnost zanikla s plnohodnotným kapelovým obsazením“, trefuje do černého. Třeba ale dodat, že skupina v čapí pozici neustrnula. Umělecké kompromisy hodila za hlavu, skládá nové věci a na koncertech dobíjí energii.

A Marabu-Ondřej? Ten zůstává rozkročen – jednou nohou v právní vědě, druhou podupává v rytmu punk-dustriálu. „Školní stopa“ SVŠES u něj nekončí. Na studiových nahrávkách se technicky (a na bookletech cédéček i výtvarně) podílejí další dva naši kolegové – Magda Uxová (navíc pořizuje a střihá záznamy koncertů) a talentovaný fotograf Karel Polák.

Přestup „z kaváren do pivnic“ není výprodejem kapely. Verkauf-musique jen „nakupuje“ jiné posluchače než dříve. Jsou mezi nimi i studenti, absolventi a „přátelé“ naší školy. Už se těší na nové skladby a podzimní koncerty.

Profil skupiny a ukázky z tvorby: http://bandzone.cz/verkaufmusique

Fotogalerie: Koncert v klubu Kain 17. 6. 2014 (foto K. Polák)