Novinky

29.03.2016 13:37
Zveme všechny zájemce, především středoškolskou mládež, na bezplatné přednášky na témata, která by vás mohla zajímat: 5. 4. Psychologie reklamy, co je zakázáno a co je povoleno 12. 4. MBTI testy osobnosti a jejich užití v praxi 13. 4. Nekalé praktiky v marketingu Bližší informace...
23.02.2016 08:00
Ve středu 6. 4. 2016 spolupořádáme mezinárodní vědeckou konferenci na téma "Aktuální trendy sociální práce (Česko-slovenské perspektivy rozvoje)", která proběhne v aule naší školy.  Více informací
08.02.2016 15:05
Vážení a milí účastníci znalostní soutěže, ve čtvrtek 25. února se uskuteční v aule SVŠES slosování úspěšných odpovědí znalostní soutěže, která proběhla na veletrhu Gaudeamus. Ti z Vás, kteří v soutěži uspěli, postupují do slosování o ceny. Těšíme se na odpoledne strávené s Vámi.
04.02.2016 15:03
Vážení studenti, využijte možnost část svého studia absolvovat na zahraniční VŠ či získat odbornou praxi v zemích EU. Z programu Erasmus+ získáte finanční podporu na Váš pobyt. Stačí mít odvahu, vybrat si cílovou zemi a vyjet.
24.11.2015 12:31
Vážení studenti, připravili jsem pro Vás předstátnicové kurzy z okruků Podniková ekonomika a Ekonomie. Podniková ekonomika: čtvrtek 3. prosince 2015 od 10:15 do 13:30 čtvrtek 10. prosince 2015 do 15:30 do 17:00 Ekonomika: čtvrtek 3. prosince 2015 od 13:45 do 17:00 čtvrtek 10. prosince 2015 do 12:00...
02.11.2015 09:33
K další přednášce z přednáškového cyklu přijala naše pozvání paní JUDr. Věra Honusková, Ph.D. z katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáška proběhne v pondělí 9. 11. 2015 od 13:45 v aule SVŠES.
23.10.2015 11:30
Naše pozvání přijal pan Ing. Aleš Michl – portfoliový stratég Raiffeisenbank a ekonomický poradce ministra financí Andreje Babiše. Jeho přednáška s tématem FInance a investice v ČR se bude konat v aule školy v pondělí 2. 11. 2015 od 13:45 hodin
17.10.2015 11:37
Ve čtvrtek 29. 10. 2015 se od 12:00 hodin uskuteční v aule Soukromé vysoké školy ekonomických studií slavnostní imatrikulace nových studentů naší školy. 
16.10.2015 14:26
Ve čtvrtek 22. října proběhne druhá z cyklu letošník přednášek odborníků z praxe. Od 13:45 vystoupí náš absolvent Ing. Antonín Hájek, nyní ředitel Odboru interního auditu a kontroly Českých drah.
08.10.2015 10:20
Ve čtvrtek 15. 10. od 13:45 vystoupí na naší škole docentka RNDr. Jaroslava Pavelková, CSc. z Fakulty sociálných vied Univerzity sv. Cyrila a Metoda z Trnavy (Slovensko) s přednáškou na téma Fenomén multikulturalismu z pohledu současné doby. Těšíme se na Vaši účast
<< 3 | 4 | 5 | 6 | 7 >>

Strach má velké oči (2)

02.08.2015 14:39

„Maďaři jsou, zkrátka řečeno, holota,“ zakončil starý sapér Vodička, načež Švejk poznamenal: „Některej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar.“ „Jakpak by nemoh,“ rozčiloval se Vodička, „každej za to může…“

(pokračování článku ze 3. 7. 2015)

Čtěte dál

„Druhého“ potřebujeme. Nutí nás uvědomit si, kým jsme a čemu věříme. Co ale s „cizincem“, když odmítá věci pro nás „samozřejmé a přirozené“. Lze ho oddémonizovat a přijmout?

„[P]orozumět druhému znamená rozbít všechna klišé, ale nepopřít ani nezrušit jeho odlišnost,“ radí Umberto Eco v eseji Utváření nepřítele.
Stereotypům se daří v půdě zkypřené tragickými událostmi – zejména válkou, jak na to geniálně poukázal Jaroslav Hašek. (Po holocaustu byl žid buď mučedník, otloukánek, kterému lze beztrestně ubližovat, nebo hrdina. „Nepřizpůsobiví“, „asociálové“ a „práce se štítící“ se vyskytovali už za protektorátu, připomíná ředitel Muzea romské kultury Michal Schuster.) Také kolonialismus byl pařeništěm pověr, které nám dodnes nahánějí strach.

Okcident vs. Orient

Předsudky o „těch na Východě“ pojmenoval americký literární vědec palestinského původu Edward Said v průkopnické práci Orientalismus (1978, česky 2006). Pod „vědeckou objektivitou“ poznatků o blízkovýchodních kulturách objevil naše eurocentrické představy a mocenské zájmy vnucené „Orientu“. Zkreslený obraz Východu legitimizoval protiklad „my“ (lidé Západu) versus „oni“ („orientálci“), „vyspělí“ vs. „zaostalí“, „demokratičtí“ vs. „despotičtí“. (Produktem tohoto klišé je také Huntingtonova hypotéza střetu civilizací; redukce složité situace na jednoduché schéma je dnes mimořádně škodlivá.)

Opačnou optiku – pohled na nás samé očima „nepřátel Západu“ – zvolili britsko-nizozemský orientalista Ian Buruma a izraelský filozof Avishai Margalit v knižním eseji Okcidentalismus (2004, česky 2005). Autoři poukazují na zlovolné zkreslování západní modernity (tzv. okcidentalismus) v různých obdobích nejen v prostředí islámských fundamentalistů, ale například i ruských slavjanofilů nebo německých nacistů. Povstání proti našemu způsobu života je vedeno ideovými zbraněmi evropského původu, šokovali Buruma a Margalit před deseti lety čtenáře.

Západ „vyváží“ do bývalých kolonií i ušlechtilejší artikl – demokracii a lidská práva. Příklad si vzal z exportu „socialismu“ ze sovětského bloku. Vojenskými intervencemi chtěl ztrestat diktátory a pomoci nastartovat demokratizační reformy. Dobré úmysly narazily na tvrdou realitu a aktivovaly „toxické odpady“, které ve třetím světě zbyly po studené válce, sype nám sůl do očí Václav Bělohradský. (Táliban a al-Kajdá jsou plody amerického financování boje proti sovětské okupaci Afghánistánu.) Jako bumerang přistál na našich hlavách džihádistický teror a proudy uprchlíků ze zhroucených států bývalých kolonií. Na „brány ráje“ nebuší armáda dobyvatele, nýbrž bezprizorní běženci. Magnetismus Evropy je silnější než vzpomínky na koloniální příkoří, které odsud vzešlo.

Zuřící býk v krámku s porcelánem

„Teroristé jsou jako ta moucha, která chce zničit obchod s porcelánem. Sama nedokáže rozbít ani čajový šálek. Takže co udělá?“ popisuje strategii radikálů izraelský historik Yuval Noah Harari. „Najde býka, vleze mu do ucha, býk se rozzuří a obchod zničí. Právě to se stalo v poslední dekádě na Blízkém východě. Islámští fundamentalisté by sami nikdy nedokázali svrhnout Husajna, Kaddáfího nebo Assadův režim. Zaútočili proto 11. září 2001 na newyorská dvojčata, Spojené státy se rozzuřily a zničily blízkovýchodní obchod s porcelánem za ně. Teroristé teď v těch troskách prosperují.“

Roznětkou (fuse) násilí nebyl náboženský zápal islamistů, nýbrž vojenské intervence Západu (a dlouhodobě také izraelsko-palestinský konflikt). Prokázal to průzkum mezi dvěma tisíci extremistů (J. Feldman, R. Pape: Cutting the Fuse, 2012). „Boj proti terorismu“ tak přispěl k jeho šíření. Americký „zuřící býk“ mu poskytl záminku, islám „ideové krytí“. (I další výzkumy Roberta Papeho [Dying to Win: The Strategic Logic of Suicide Terrorism, 2005] potvrzují, že terorističtí (sebe)vrazi se v posledku nepovažují za posly jediné pravé víry, nýbrž bojovníky za „národní osvobození“.)

Apokalyptické jezdce „Islámského státu“ žene vpřed vidina konce světa. Závěrečnou bitvu chtějí svést na svém území. Psychologický džihád má vyprovokovat Američany ke stejné chybě, jakou udělal prezident Bush – vyslání „křižáků“.

Evropský sen bez amerického procitnutí

Spojené státy nabízejí ale i pozitivní zkušenost. Nabírají nejvíce imigrantů na světě. „Asiatizace“ ani „hispanizace“ přitom kulturní paniku nevyvolává, i když podle nejnovější prognózy Pew Research Center budou běloši (WASP) do roku 2055 menšinou. Stále funguje tavicí kotel, v němž se přistěhovalecké přítoky slévají v jeden občanský národ („všichni jsme Američané“). „Evropský sen“ naproti tomu není tak inkluzivní; imigranti jsou naopak vyzýváni k národnímu sebeuvědomění („staňte se Francouzi, Němci, Čechy...“). Evropa je „mnohem rasističtější a nenávistnější“ než Amerika, která není zatížena koloniálními resentimenty, poznamenal právník Jiří Přibáň. Etnická a kulturní „mísa salátu“ chutná v Americe jinak než v sekulárnější Evropě. Tamní ghetta nejsou tak „zahuštěná“ a i muslimové se (přes trauma 11/9) nakonec snáze občansky integrují.

Rovněž naprostá většina evropských muslimů žije v souladu se zákony a morálkou hostitelských zemí. V zesvětštělé západní společnosti jsou však ve schizofrenní situaci. Dvojí identitu nejhůře snášejí potomci přistěhovalců. Sociální vyloučení a pobyty ve vězení (všichni tři pařížští útočníci byli „proškoleni“ v kriminále) z nich dělají terč pseudonáboženské propagandy. Mladíci se nechají přesvědčit, že zemřít pro Alláha dává větší smysl, než přežívat na okraji evropských metropolí. (Názorně to předvádí dánský dokument Bojovníci ze severu promítaný na letošním festivalu Jeden svět. Syn somálských přistěhovalců usazených v Kodani dosvědčuje, jak snadno islamistické milice rekrutují sebevražedné atentátníky.)

Cizinci v „zaslíbené zemi“

Přistěhovalci se v adoptivní zemi chovají podle scénářů asimilace, integrace nebo separace. Někteří splynou s většinovou kulturou, jiní trvají na odlišnosti. Tyto krajnosti se promítají do dvou přístupů k imigrantům – tolerantního multikulturalismu a xenofobního nacionalismu.

Politický multikulturalismus přizdobil přirozené mísení ušlechtilými tezemi o přednostech kulturní pestrosti a rovnosti. Nedokázal však zakrýt, že v ghettech evropských velkoměst narazilo řízené přistěhovalectví na své meze. Přetekla absorpční hladina, po kterou je většinová společnost ochotna vstřebat (asimilovat) danou menšinu, která je zároveň schopna se integrovat, tj. přizpůsobit podmínkám přijímající země. Překročení míry nasycení zvyšuje strach (xenofobii) většinové společnosti, přerůstající u její části v rasismus.

„Nejsem rasista, ale…“, nese se sociálními sítěmi. Také s občanskými iniciativami „proti islamizaci Západu“ se roztrhl pytel. Pochopitelného strachu z migrantů zneužívají radikálové i v baštách tolerance – Skandinávii a Německu (tzv. nordický populismus a dočasně utlumené „vlastenecké“ hnutí Pegida). Živelná migrace v souběhu s útoky islamistů povzbudila protipřistěhovalecký i protievropský proud. Na nacionální strunu brnkají jak na pravém, tak na levém okraji politiky (francouzská Národní fronta a britský UKIP, resp. řecká Syriza a španělské Podemos). Úspěšná sugesce „národního ohrožení“ zvyšuje poptávku po vůdcích, kteří vytáhnou proti stigmatizovaným menšinám a zajistí bezpečí v nebezpečném světě.

Fatva pro ně neplatí

Huntingtonova náboženská kritéria střetu mezi civilizacemi (jedna strana převážně muslimská a druhá nemuslimská) splňuje ze třiceti ozbrojených konfliktů poslední doby pouze devět, spočítal historik Niall Ferguson. Oběťmi většiny posledních střetů (subsaharská Afrika, Střední a Blízký východ) jsou muslimové zabití jinými muslimy.

Muslimská společenství ochromuje strach nesrovnatelný s tím naším. Ve výzkumu Pew Research Center potvrdilo obavy z extremismu více než 70 % dotázaných, a to ještě předtím, než zavlály černé prapory Islámského státu, zplozence nenávisti sunnitů a šíitů. Tím větší obdiv si zaslouží ti, kteří vzdorují zevnitř. Míří na ně cílené útoky (podobně jako na redaktory Charlie Hebdo). Jsou to „[t]i, kteří se nemodlí ‚správně‘, kteří posílají své dcery do škol, kteří tálibům a džihádistům odporují. Právě o jejich boji, možná nejdůležitějším pro následující desetiletí nechceme nic vědět,“ psal publicista Štefan Švec. Prorocká slova. Opravme jen „nechceme nic vědět“. Po masakru v Paříži se náš zájem o tyto statečné muslimy zvýšil, neboť tušíme, že „jejich boj“ spolurozhodne i o naší bezpečnosti. (Stovky příběhů nenásilného odporu muslimů napříč islámským světem sesbírala Američanka alžírského původu Karima Bennoune v knize Your Fatwa Does Not Apply Here [2014, česky, doufejme, vyjde co nejdříve]. Inspiroval ji vzdor jejího otce, jemuž v 90. letech v Alžíru vyhrožovala Islámská fronta spásy smrtí za to, že učil o Darwinovi.)

Podpořit opozici uvnitř islámského světa jsme měli po pařížských atentátech i my na Západě. Násilí neospravedlňuje ani urážka víry, shodly se tenkrát obě strany. Teror odmítla i naprostá většina muslimů včetně vlivných imámů. Vše se ale vrátilo do starých kolejí, když (nejen francouzské) autority podpořily kontroverzní obrázky v Charlie Hebdo jako projev „svobody západní kultury“ a také muslimská veřejnost znovu nasedla do vleku davových emocí. Zato radikálové se radují. Nejde jim totiž o kulturní islamizaci, nýbrž „izraelizaci“ Západu, který se má naučit žít pod permanentní hrozbou smrti.

- - - -

Islám vyznává více než půl druhé miliardy lidí. Jakýkoli paušalizující soud či bonmot na jejich adresu tak zavádí do bažiny předsudků a kolektivního obviňování. Uvědomit by si to měli především politici, akademici a novináři a tváří v tvář uprchlické lavině projevit více kritické odvahy a poučené duchapřítomnosti. Nejde jim přeci o život jako muslimské opozici. K jejich řeholi navíc patří, že občas „musí své svědomí nadřadit“ náladám voličů, posluchačů a čtenářů, poznamenal na jejich adresu Petr Pithart.

Strach z neznámého samozřejmě nabádá k ostražitosti. Předsudky nejlépe rozptyluje osobní kontakt v běžných situacích. Podle průzkumů zná osobně nějakého u nás žijícího cizince jen 40 procent Čechů. A tak šance, že u nás zvítězí Švejkův relativismus nad absolutismem ženisty Vodičky, zůstává bohužel malá.

PhDr. Karel Helman, Ph.D.
vedoucí Katedry jazyků a společenských věd SVŠES

Ilustrační obrázky jsou převzaty ze serverů kaoutarchahbane.worldpress.com, realclearworld.com a janusmuseum.org.